Eckhart Tolle

12.07.2010 10:36

PŘÍTOMNY OKAMŽIK ODKRÝVÁ POKLADY V NAŠEM NITRU

 

 

Zdroj: www.bofi.cz

Naše mysl nezahrnuje jen myšlení, ale také vědomé a nevědomé emoce. Emoce jsou reakcí těla na naši mysl - tj. odrazem mysli v našem těle. Výzkumy ukazují, že silné emoce vyvolávají změny v biochemické rovnováze těla. Čím více se ztotožňujeme se svým myšlením a emocemi, čím méně isme přítomni jako nezaujaté vědomí,. tím vyšší je náboj emoční energie. Nejsme-Ii schopni uvědomovat si své emoce, jsme-Ii od nich odříznuti, nakonec se projeví na čistě tělesné úrovni v podobě nějakého tělesného příznaku.

 

 

Emoce obvykle představuje energizovanou myšlenku a díky tomuto silnému energetickému náboji není zpočátku snadné pozorovat ji nezaujatě.. Emoce nás chtějí ovládnout a obvykle se jim to daří pokud nejsme dostatečně soustředění. Poté dochází k tomu že se ze svými emocemi ztotožňujeme, naše emoce se přechodně stávají "námi".

 

 

 

Všechny emoce jsou v podstatě modifikacemi pro původní, nerozlišené emoce, která má svůj původ ve ztrátě vědomí toho, čím skutečně jsme. Tuto nerozlišenou emoci je obtížné přesně pojmenovat. Je možné nazvati ji strachem, ale kromě neustá1ého pocitu ohrožení obsahuje také hluboký pocit opuštěnosti a neúplnosti. Snad nelepší je použít výrazu, který je stejně nerozlišený jako tato původní emoce, a prostě ji nazvat "bolestí".

 

 

Jedním z hlavních úkolů mysli je odstranit tuto emocionální bolest, což vysvětluje její ustavičnou aktivitu, ale nakonec se jí podaří tuto bolest jen dočasně zostřit. Čím víc se mysl snaží zbavit se této bolesti, tím větší tato bolest je. Mysl nikdy nemůže najít řešení, neboť ona sama je součástí toho "problému". Této bolesti se nezbavíme, dokud se nepřestaneme ztotožňovat se svou mysli, tj. se svým egem. Teprve pak ztratí mys! svou moc a Bytí se projeví jako naše skutečná přirozenost .

 

 

 

Láska a radost

 

Láska o radost jsou neoddělitelné od našeho přirozeného stavu vnitřní spojitosti s Bytím. Okamžiky Lásky, radosti o hlubokého klidu přicházejí, kdykoli dojde k přerušení myšlenkového proudu. U většiny lidí k tomu dochází jen málokdy a náhodně, v okamžicích ohromení, jež někdy vyvolá nepopsatelná krása, extrémní tělesná námaha, nebo velké nebezpečí. V takových okamžicích cítíme hluboký vnitřní klid. A s ním přichází intenzívní radost, Láska a pohodo. Tyto okamžiky jsou obvykle velmi krátké, neboť naše mysl rychle obnoví svou hlučnou aktivitu. Trvalé radosti, Lásky a pohody dosáhneme teprve tehdy, až se osvobodíme od nadvlády své myli. Radost, Láska a pohoda však nejsou emoce, neboť existují na mnohem hlubší úrovni. Takže si nejdříve musíme být plně vědomí svých emocí, než budeme schopni vnímat to, co je za nimi. Emoce znamená doslova "vyrušení' .

 

 

 

Láska, klid a radost jsou hluboké stavy Bytí či spíše tři aspekty stavu vnitřní spojitosti s Bytím, jako takové nemají žádný protiklad. To protože vznikají za hranicemi mysli. Naopak emoce, které jsou součástí naší dualistické mysli, podléhají zákonu protikladů. Takže v neosvíceném stavu ztotožnění s vlastní mysli nazýváme radostí to, co je příjemným, ale přechodným aspektem ustavičně se měnícího cyklu bolesti a potěšení. A to čemu říkáme Láska, může byt na chvíli příjemné a vzrušující, ale ve skutečnosti je to stav extrémní závislosti, který se každou chvíli může změnit ve svůj opak. Mnoho "milostných" vztahů osciluje mezi "Láskou" o "nenávistí". Opravdová Láska nás nenutí trpět. Jak by to bylo možné? Nikdy se náhle nemění v nenávist, Stejně jako se radost nemění v bolest.

 

 

 

Bolest jako důsledek připoutanosti k mysli

 

Naše žádostivá mysl hledá spásu a naplnění ve vnějším světě a v budoucnosti jako náhražku za radost z Bytí. Dokud se ztotožňujeme se svou myslí, ztotožňujeme se i s těmito touhami o potřebami. V tomto stavu je i touho po osvícení jen další touhou po naplněním budoucnosti. Protože nesnažme zbavit se touhy nebo "dosáhnout" osvícení. Soustřeďme se na přítomnost.

 

 

Bolest je nevyhnutelná, dokud se ztotožňujeme se svou myslí, dokud žijeme ve stavu nevědomí. To platí především o emoční bolesti, která je také hlavní příčinou tělesné bolestí a tělesných nemocí. Nenávist, sebelítost, pocity viny, sklíčenost, žárlivost ba dokonce i sebemenší podrážděnost to všechno jsou Formy bolesti. A každá rozkoš v sobě obsahuje semeno bolesti: svůj neoddělitelný protik1ad, který se časem projeví.

 

 

Každý, kdo vyzkoušel drogy, ví, že euforie se nakonec změní v nějakou formu bolesti.. Mnozí lidé vědí z vlastní zkušenosti, jak snadno a rychle se může změnit partnerský vztah ze zdroje potěšení ve zdroj bolesti. Pozitivní o negativní polari1y jsou opačnými stranami téže mince; obě jsou součástí bolesti, která je neoddělitelnou od stavu ztotožnění s myslí.

 

 

 

Existují dvě úrovně bolesti: bolest, kterou způsobujeme dnes, a bolest, která přežívá z minulosti. Oběma bolestem lze však určitým způsobem zamezit.

 

 

 

Přestaňme působit bolest v přítomnosti

 

Bolest, kterou si způsobujeme v přítomnosti, je vždycky formou rezistence proti tomu, co je. Na myšlenkové úrovni je to určitá forma posuzování reality. Na emoční úrovni je to určitá forma negativity. Intenzita bolesti závisí na stupni rezistence a ta závisí na tom, do jaké míry se ztotožňujeme se svou myslí .Naše mysl odmítá přítomný okamžik o snaží se mu uniknout.

 

Chceme-Ii přestat působit bolest sobě a druhým, ignorujme čas; aspoň do té míry, aby nám to nebránilo v každodenním životě. Jak můžeme ignorovat čas? Uvědomme si, že neexistuje nic než přítomný okamžik. Neodmítejme ho. Soustřeďme se na něj. Žijme v přítomnosti o do minulosti se vracejme jen tehdy, když musíme řešit praktické problémy života. Vždyť co by mohlo být nesmys1nější než odmítat něco, co je? Přijměme život a uvidíme, jak nám začne pomáhat místo aby nám škodil.

 

 

Bolest z minulosti

 

Nahromaděná bolest tvoří negativní energetické pole v vašem těle a mysli. Je to naše emoční tělo. To může být probuzeno téměř čímkoli je-Ii připraveno probudit se, může být aktivováno pouhou myšlenkou, nebo nevinnou poznámkou blízkého člověka. Některá emoční těla jsou sice otravná, ale poměrně neškodná, zatímco jiná jsou velmi destruktivní. Napadají lidi kolem nás nebo i nás samotné. Náš postoj k životu se v důsledku toho stane velice negativním. Tímto způsobem vznikají nemoci, dochází k nehodám nebo dokonce k sebevraždám.

 

 

 

Emoční tělo se snoží přežít jako každá jiná existující entita a může žít jedině tehdy, když nás donutí, abychom se s ním nevědomě ztotožnili. Pak nás začne ovládat a žije skrze nás. Živí se jakýmkoli zážitkem, který rezonuje s jeho druhem energie, se vším, co způsobuje další bolest, ať už ve formě zlosti, nenávisti, smutku, násilí či nemoci. Jakmile nás jednou ovládne, začne v našem životě vytvářet situace, které mu vracejí jeho vlastní energii o tím ho posilují. Bolest se živí bolestí, neboť radost je pro ni nestravitelná. Jsme-li ovládáni svým emočním tělem, chceme stále více bolesti. Staneme se bud' obětí, nebo násilníkem. Chceme sami trpět bolestí, nebo působit bolest druhým. A nebo oboje.

 

 

 

Některá duchovní učení tvrdí, že veškerá bolest je v podstatě zdání, a mají pravdu. Otázkou je, zda to platí také v našem případě. Samotná víra nestačí. Chceme snad žít do konce života v bolesti a stále jen opakovat, že je to pouhé zdání? Osvobodí nás to od bolesti? Ne! Jde o to, jak tuto pravdu realizovat v našem vlastním životě.

 

 

Naše emoční tě/o nechce, abychom si uvědomili, čím ve skutečnosti jsme. Jakmile je začneme pozorovat, je konec s naším ztotožněním. Do hry vstupuje vyšší dimenze vědomí. Tuto dimenzi nazýváme vědomou přítomností. Nyní jsme nezaujatým pozorovatelem, takže naše emoční tělo nemůže předstírat, že je námi, a ztrácí možnost skrze nás obnovovat svou energii. Našli jsme svou nejvnitřnější silu. Objevili jsme moc přítomného okamžiku.

 

 

Přeměna emočního těla

 

Nevědomí vytváří naše emoční tělo. Vědomí se transformuje v sebe. Tento univerzální princip krásně vyjádřil svatý Povel: "Co je vystaveno Světlu, to se stává světlem." Jako nemůžeme bojovat proti temnotě, nemůžeme ani bojovat proti svému emočnímu tělu. Stačí bolest pozorovat, tzn. přijímat ji jako součást toho, co je v přítomném okamžiku.

 

 

 

Emoční tělo je uvězněná životní energie, která se oddělilo od našeho energetického pole o stalo se dočasně autonomní. Toto energie se obrátila proti sobě o životu jako zvíře, které se snaží sežrat svůj vlastní ohon. Když se staneme pozorovatelem, naše emoční tělo se ještě nějakou dobu bude snažit nás svést k tomu, abychom se s ním opět ztotožnili. V tomto stadiu nám může způsobovat bolesti v různých částech těla, ale jen přechodně. Vnímejme všechno, co se kolem nás děje, jsme-li si této energie vědomi, nemůže ovládat naše myšlení. Je..li například zlost převládající energií našeho emočního těla a my stále přemýšlíme jen o tom, jak nám někdo ublížil a jak se mu za to pomstíme, pak jsme přestali být nezaujatým pozorovatelem o naše emoční tělo se stalo "námi". Kde je zlost, tam je bolest.

 

 

Neustálá vědomá pozornost ruší spojeni mezi naším emočním tělem a naším myšlením o vyvolává proces transmutace. Jako by se naše bolest stala palivem pro naše vědomi, které začne hořet jasněji. Vnitřní konflikt se vyřeší a my jsme opět celým člověkem. Pak musíme přestat působit další bolest.

 

 

 

Ztotožnění ega s emočním tělem

 

Výše zmíněný proces je nesmírně účinný a přitom jednoduchý, Jakmile pochopíme, jak důležité je být nezaujatým pozorovatelem všeho, co se děje v našem nitru, budeme mít k dispozici nejmocnější transformační nástroj. To neznamená, že nemůžeme cítit vnitřní nechuť přestat se ztotožňovat se svou bolestí. Tok tomu bude zejména v případě, že jsme se větší část svého života ztotožňovali se svým emočním tělem. Neboli že jsme si ze svého emočního těla vytvořili nešťastné "já" o stále ještě uvěříme, že tato fikce je tím, čím skutečně jsme. V takovém případě budeme pociťovat silnou rezistenci. Jinými slovy ...raději budeme žít v bolesti, než abychom se vrhli do neznáma o riskovali ztrátu svého nešťastného „já".

 

 

 

Poté je třeba sledovat rezistenci ve svém nitru, to, jak lpíme na bolesti. Vnímejme ono zvláštní potěšení, jež nám dává naše vnitřní nespokojenost. Uvědomme si své nutkání ustavičně hovořit a přemýšlet o vašem neštěstí. Jakmile si to uvědomíme, svou rezistenci překonáme.

 

 

Zdroj: Eckhart Toile, Moc přítomného okamžiku, PRAGMA

 

Eckhart Tolle - žije život v naprostém TEĎ


Mihai Vlădăreanu |  Jóga  

Zdroj: www.jogin.cz

Vedl neuvěřitelný život. Narodil se v Německu, žil ve  Španělsku, studoval v Anglii, kde byl odborným asistentem a badatelem na  univerzitě v Cambridge. Ze stavu sebevražedných tendencí, depresí a úzkostí dospěl až k duchovnímu osvícení. V určitém období se vzdal společenských vztahů a stal se bezdomovcem bez práce. Prostě se v pokoji vzdal všeho. Dva roky žil bez domova na ulici. Po nocích spával na lavičkách v parku a přesto dny trávil v největší blaženosti. Lidi začalo zajímat jak se mu podařilo dosáhnout úplného míru. Tak se Eckhart Tolle stal jedním z nejznámějších duchovních učitelů a šíří své učení po celém světě. Je prorokem dneška. Jeho poznání obsahuje sílu pravdy, sílu přítomnosti...

 

tolle2.jpg Rišikéš, Indie, 2002. Hostitelé ho vítají: „Jak jsme šťastni že jsi tu!“. Když mu pořadatelé dávají kolem krku věnec Eckhart Tolle se jen směje. Pozorně se zadívá do obecenstva a potom si pomalu opatrně věnec sundá. Odloží ho a zůstává pár okamžiků v tichu, pozorujíc lidi kolem. Pak začne hovořit:

„Dnešní setkání má být výukový seminář, ale čeho jsme tu svědky není vlastně výukou. Slova jsou tak omezená, ale museli jsme dát této události nějaký název. Výuka, to by znamenalo že bych tu přišel s něčím novým, s poznáním, informacemi, fakty, nebo s nějakým druhem zkušenosti či emoce. Ale tak to není. Nic už tady nepřidám. Každý z vás už má více než dost. Nashromáždili jste více duchovních vědomostí než kdy měl Buddha. Vždyť vy očividně vlastníte celé mapy vytvořené ze všech těchto vědomostí. Máte už skvělé ukazatele cesty transformace vědomí. My však tady nepoužijeme žádný z nich, bez ohledu na to jak hluboké mohou být, dokonce i když mnohé z nich vznikly v této zemi, která je právoplatně nazývána kolébkou duchovnosti.

Ne že by na těch mapách bylo něco špatného. Jsou docela krásné. Každé období však dává vzniknout svým vlastním ukazatelům, podle požadavků doby. Pokud jsou použity správně, budou i ty starodávné fungovat, je tu ale riziko že se stanou překážkou pokud jsou použity špatně. Všimněte si, že nazývám starověká duchovní učení „mapami“ nebo „ukazateli“.

Podstatou každé cesty je proměna vědomí

Proč? Co je to vlastně mapa? Mapa nikdy není samotné území. Ukazatel není to samé jako místo na které ukazuje. Veškerá učení, ať starověká nebo současná, ukazují někam za. A podstatou všech těchto učení je možnost proměny lidského vědomí, osvojení stavu bez  závislosti, bolesti a vnitřní podmíněnosti. Učení vám může ukázat cestu k tomuto stavu. Lidé, kteří dokázali sami sebe osvobodit od podmíněnosti, od falešného pocitu bytí a od falešného já, odpradávna nabízeli učení v tomto změněného stavu vědomí. To je důvod proč v sobě tyto mapy mají takovou krásu a sílu. Je to také důvod proč vždy tolik fascinovali a jedna po druhé zaujímaly lidi, kteří je následně začali sbírat a porovnávat ve snaze o jejich výklad. V takovém okamžiku jsme blízko k tomu, abychom zapomněli na jejich cíl. Prostě někteří lidé se tolik zabrali do formy nějakého učení, že po chvíli začali hluboce milovat ukazatel anebo mapu, se kterou se ztotožnili.

A někteří si je natolik oblíbili, že se začali přít s jinými skupinami, které měli v oblibě jiné ukazatele, protože zapomněli že všechny vlastně ukazují ke stejné věci. Od takového okamžiku nese člověk na svých ramenou břemeno. Děje se tak od počátků a děje se tak stále.

tolle4.jpg Mé „učení“ je z kulturního hlediska neutrální, není ani buddhistické, ani křesťanské nebo hinduistické, ale zahrnuje esenci všech. Není strnulé a nevyžaduje víru v to či ono. Esence učení, které nás sem přivádí, je možnost transformace lidského vědomí, vašeho vědomí. Všechny jazyky mají svá omezení, forma je omezená, tudíž slova jsou jen dalšími ukazateli. Jelikož všechny formy mají svá omezení, všechna slova která říkám jsou omezující. Pokud hovořím o „transformaci lidského vědomí“ není to úplně pravda, je to jen jeden určitý pohled. Žádné tvrzení nemůže obsáhnout celou pravdu. Tvrzení může být jenom jedním z mnoha pohledů. Toto je dobré vědět, aby se takto lidi nedrželi nějakého tvrzení a neztotožňovali se s jedním pohledem tvrdíc, že „tohle je pravda“.

Transformace lidského vědomí? Ano, je to pohled, který znamená nějakou proměnu uvnitř vás, dokud není dosaženo nového stavu. Že je ve  vás něco, co musí být napraveno? Ale to není pravda. To by totiž znamenalo, že je k tomu zapotřebí času, jenže tak to není. Tak co je tedy podstatou transformace vědomí, která nevyžaduje čas? Je to vůbec možné?“ Eckhart Tolle zůstává v tichu, okamžiky vnitřního soustředění míjejí...

Poznání je to jediné, na čem záleží

„Takto dosahujeme podstaty a to je jediný důvod, pro který jsme tady: odhalení tohoto stavu vědomí - ne jako nějakého úkolu, kterého snad můžeme dosáhnout někdy v budoucnu, ale jako skutečnosti, která se TEĎ nachází uvnitř vás. Jak ho můžete poznat, aniž byste z tohoto přesvědčení udělali novou víru? Stejně jako můžete přijmout přesvědčení když nasloucháte učení jenž vám tvrdí, že už jste osvícenou bytostí. Může to být velmi uspokojující, přidat takové tvrzení k obsahu vaší mysli a přesvědčit sebe sama, že je to skutečně pravda. Prostě protože mi mistr řekl, že nemám nic měnit, jelikož už jsem osvícenou bytostí (smích v publiku). Na nějaký čas to může posílit vaši identitu vytvářenou myslí, posílit sebevědomí a to vám udělá moc dobře - konečně jste uspěli! Ego udržované myslí se bude pokoušet z toho získat víc. Když můžete od někoho získat silnou víru, kterou přidáte k obsahu vaší mysli a ztotožníte se s ní, velice vás to na okamžik uspokojí. Jste teď tak velký, někdo kdo vyspěl a stal se osvícenou bytostí. Jedná se ale o druh uspokojení které nemůže trvat napořád a život vám ukáže, že jste osvícení vlastně ještě nedosáhli. Tak budete pátrat po něčem dalším, co by vás spasilo: zkušenosti, jiná víra, hlubší poznání, nebo opravdové duchovní dosažení,..., abyste to také přidali do svého vědomí. Takto se distancujete od toho, kdo už jste. Stále se díváte do budoucnosti a lpíte na různých věcech, abyste dosáhli duchovního dosažení.

Možná jste se už finančně zajistili a nyní toužíte po duchovní evoluci. Možná se vám podařilo překonat emoční krize a po čem nyní toužíte je naplnění. A tady se najednou objeví toto učení, které vám může připadat tak divné, protože říká: nemůžeš to najít v budoucnosti. Ale já také současně tvrdím, že my nevěříte! Pokud je to tak, pokud jste se už osvobodili, jaký je rozdíl mezi vámi a vaším mistrem, pokud je nějaký. Kdo může říct, že mistr ví co je pravda zatímco vy ne? Jak vlastně vypadá takové poznání? Jak se projevuje? Je to prosté. Není to otázka mistra, který by věděl více než vy. Někteří můžou vědět. Jsou však i jiní mistři, velmi prostí, bez lepšího vzdělání. A  když dojde na poznání a informace, může se stát že toho budete vědět tisíckrát víc. Vy znáte mnoho věcí, ale oni místo toho znají jedinou věc, na které záleží...(obecenstvo i Eckhart Tolle se smějí)

Nepotřebuješ víc času

Odpověď je jednoduchá a já vám ji dám hned teď pokud už spěcháte domů, nepotřebuji vyzdvihovat své učení tvrzením, že je mohu poskytnout jen šestý den v týdnu. Mistr se zcela nachází v přítomnosti. Nikdy není odtrhnut od přítomného okamžiku. Cokoliv se v tomto okamžiku děje, on od toho není oddělen. To znamená konec všeho co je ve vás falešné. Celá vaše struktura se odvíjí od vnitřního odporu vůči přítomnému momentu. Ego formované myslí se udržuje s využitím tohoto odporu. Stav opozice je stavem neštěstí, neustálé touhy nebo strachu z projekce mysli, kterou nazýváme budoucností.

tolle1.jpg Toužit a potřebovat čas, jako kdyby to mohlo přinést něco co učiní člověka kompletním, a strach z toho že zítra, za měsíc, za rok či desetiletí by se mohlo přihodit něco, co mi vezme to co my dává pocit uspokojení, to jsou dva aspekty, které vytváří budoucnost. Rozvoj lidského vědomí, bez ohledu na  formu jaké nabude, sledován vzorci anebo prostředky času. To je ohromná síla, která tě odtrhává od přítomného okamžiku, jenž je plný života a dosažení a posouvá tě do budoucnosti.

Když je vaše hledání zaměřeno na nějaký aspekt o kterém se domníváte že vás obohatí, pak vás budoucnost učiní ucelenějšími. To je pravda dokud se domníváte že k duchovní praxi potřebujete budoucnost. Netvrdím že je to úplný nesmysl. Potřebujete duchovní praxi... pro mnoho lidí je duchovní praxe krůčkem k postupnému rozvíjení stavu svobody. Avšak během tohoto vývoje nastane moment, ve kterém si uvědomíte iluzorní povahu času. Uvědomíte si kým skutečně jste, za formou. Toto sebepoznání se objeví mimo dosah mentálních konstrukcí. Najednou objevíte klamnost budoucnosti z perspektivy duchovního osvobození. Avšak než si to uvědomíte, duchovní praxi potřebujete. A  to nemusí nezbytně znamenat to, co je za duchovní praxi pokládáno. Potřebujete k ní čas a utrpení. Pro velkou řadu lidí jedinou duchovní praxi zahrnuje utrpení. Je dost takových, kteří nepraktikují žádnou duchovní cestu. A pro ně je právě utrpení nejlepším duchovním mistrem. Potřebují ho, protože pro ně jsou tyto dva pojmy synonyma. Když tvrdím že nepotřebujete žádný čas, neplatí to pro každého. Je to pravdou pouze pro ty, kteří jsou schopni být pozorní vůči okamžiku TEĎ, pro ty, kteří si uvědomují jeho hloubku a opravdovost. A my jsme tu abychom objevili skutečnost a pravdivost tohoto výroku během týdne, což znamená čas.

Nepotřebuješ víc utrpení

Odkrýváme tu stav vědomí, které se nevztahuje k času. Možná, že některým z vás se dokonce to o čem mluvím moc nezamlouvá, protože se vztahují k času a k proměnám ega během času, skrze které den za dnem očekávají uspokojení. Pokud je to pouze ono malé ego které mi naslouchá, nemůžou se mu má slova líbit, protože jeho existence je spojena s časem. Je to tak silné, že snadno někteří z vás, kdo zde předtím nikdy nebyli, mohou cítit velkou potřebu odejít. Není na tom nic špatného. Znamená to jen, že ještě nejste připraveni naslouchat jednoduchosti a hloubce této pravdy - že nepotřebujete čas. Zkoumat podrobně toto tvrzení tak, abychom mu porozuměli, může dokonce nahánět i strach. Strach. Kdo se vlastně bojí? Je to omezené vědomí ega spjaté s časem, které má z tohoto prohlášení strach. A to je dobré. Znamená to, že tvrzení - už nepotřebuješ čas - se tě netýká. Znamená to, že potřebuješ víc času. A to je dobré. Ale stejně tak je to s utrpením. Tvrzení - nepotřebuješ už čas - říká to samé jako tvrzení - nepotřebuješ už trpět...

To je základní učení Buddhy, učení o ukončení utrpení. „Nepotřebuješ už čas“ v sobě zahrnuje „nepotřebuješ už utrpení“. Proto takové tvrzení pro vás může být pravdivé nebo ne. Není to něco co by platilo pro všechny. Nesejde na vaší předchozí duchovní praxi, nebo učení, nebo utrpení, nebo toho všeho dohromady. Otázkou je pouze zdali máte vnitřní schopnost naslouchat těmto slovům a plně jim nakonec porozumět. Nejedná se o porozumění v tom smyslu, jako když o něčem začneš přemýšlet, tak se není možné dostat příliš daleko.

Takto může být tvrzení „už nepotřebuješ čas“ pravdivé nebo falešné. Podobná otázka se může mysli vymykat, můžu často tvrdit věci které jsou současně pravdivé i nepravdivé. Nějaký ukazatel může být pro tebe pravdivý nebo ne. Mysli se to nelíbí. Říká že něco může být buď pravda nebo lež. Takto to funguje v oblasti vědy, nebo alespoň tak to doposud fungovalo. Ve skutečnosti otázka zní: potřebuji čas? Potřebujeme čas, abychom něčeho dosáhli? Odpověď je: potřebuješ čas, dokud si neuvědomíš že ve skutečnosti čas nepotřebuješ.

Perfektním cvičením je přijímat

Budeme používat tato slova „už nepotřebuješ čas“ po celý týden, abychom to prohloubili, abychom našli k čemu směřuje další ukazatel. Nepotřebuji víc času abych byl to co jsem, abych byl sám sebou a kompletní. Jak to můžu vědět, aniž bych z toho jen udělal nové přesvědčení? Jak bych to mohl vědět, pokud vás nenaučím nějaké cvičení, abyste získali více času. Jak to můžete vědět? Můžete, skrze prožívání stavu přijímání – a říkám to, třebaže to některé z vás může děsit. Je to jediné cvičení pro tento týden – prožívání stavu přijímání.

tolle3.jpg Nepotřebuješ nic víc. Měl bys snad potřebovat víc? Pokud potřebuješ další společenské postavení, více peněz, více prostředků, více zkušeností, dokonce více duchovnosti, není to stav přijímání. Jestliže ve svém nitru cítíš potřebu dalšího momentu, jestliže musíš vědět co bude následovat, znova a znova... jedná se o netrpělivé přezírání přítomného okamžiku. Může se  to jevit jako součást vědomí běžného člověka, ale nepředstavuje to vědomí ve stavu přijímání.

Mír v tichosti rozpouští vše zlé

Přijetí - a to je velmi důležité, proto to opakuji, je tak snadné zapomenout - se objeví když už nemáš potřebu být více kompletní. „Více“ je častá věc ve světě jevů. Samozřejmě, stále tu bude potřeba jídla, dovedností, atd., protože to jsou každodenní aspekty, ale psychologická žízeň po tom „více“ vymizí. Pokud ego vyžaduje více, aby se stalo silnější, je to odmítání stavu přijímání. Do tohoto odevzdaného stavu se dostanete, když prostě s otevřenou náručí (Eckhart Tolle otevírá zeširoka náruč, jako by chtěl obejmout vše před sebou) přijímáte přítomný okamžik, bez ohledu na jeho podobu. Může se to jevit jako absurdní duchovní cvičení, na první pohled, protože přítomný moment často neobsahuje uspokojení. „Úplné odevzdání se přítomnému okamžiku“ zahrnuje totiž také negativní emoce, které teď cítím, třeba úzkost, hněv, cokoliv. Chcete v tom zůstat napořád? Ne. Ale způsob jak to překonat není v opozici, ale v přijetí, které nám poskytne dost míru, abychom tyto emoce v tichu rozpustili.